Krasovění je proces, při kterém dochází
k rozpouštění a vyluhování minerálů proudící povrchovou i podzemní vodou, obohacenou o CO2
. Tímto chemickým procesem, tzv. korozí, jsou postihována především souvrství rozpukaných
a tektonicky porušených čistých vápenců (obr.9.2.5.1). Vytváří se krasové povrchové útvary:
škrapy, závrty, ponory, jeskyně, komíny, podzemní toky (obr.9.2.5.2a, obr.9.2.5.2b
, obr.9.2.5.2c).
Krasová území jsou vzhledem ke své morfologii a vzniklým útvarům atraktivními turistickými oblastmi. Pro hospodářské využití jsou však oblastmi problematickými – s nedostatkem vody, s nebezpečím propadu stropů podzemních dutin a průsaků vody z nádrží.
Rozhodování o výstavbě vyžaduje obvykle náročné a
nákladné průzkumné práce.
Podzemní dutiny a jeskynní soustavy, vyskytující se
v okolí zlomů, mohou vznikat i v jiných horninách, např. ve vápnitých
pískovcích, dolomitech apod. Označují se jako pseudokrasové
jevy. Jejich rozsah bývá podstatně menší a tvary i výtvory jednodušší. Známé jsou např. jeskyně
v masivu Lysé hory v Beskydách.
Opatření:
·
zabezpečení skalních stěn a zpevnění stropů jeskyň proti
opadávání bloků: kotvením, plombováním puklin, injektáží, odstraněním
uvolněných bloků (viz pozn.)
·
omezení
krasovění: regulací povrchových i podzemních toků vody, zamezením znečištění vod např. chemickými posypy, hnojiny apod.
·
zpevňování základové půdy pod stavbami:
tamponáží dutin, vytvořením pevné proinjektované vrstvy nad zkrasovatělým
horizontem, hloubkovým založením objektu na pilotách (obr.9.2.5.3).
Například v roku1996 u Kateřinské jeskyně v Moravském krasu došlo k vypadnutí 7000kg těžkého horninového bloku z výšky 15m, který zdemoloval přilehlou vstupní budovu. Podrobné zmapování skalních vápencových stěn (obr.9.2.5.4) ukázalo, že k podobným haváriím může docházet nadále, protože masiv je značně rozvolněný soustavou puklin, snižujících jeho stabilitu. Bylo doporučeno, aby se budova přemístila, pod stěnou se ponechal cca 5m bezpečnostní pás se zákazem vstupu, uvolněné bloky se ze stěny odstranily a odkrytý povrch se zaspároval a pokryl vrstvou betonu. Ploché stupně se pokryly humusem a zatravnily. Původní úvahy o snížení sklonu stěny, kotvení, přetažení kotvenými sítěmi, by sice byly účinnější, ale velmi nákladné a v chráněné krajině nevhodné (Pavlík, 1997 in Geotechnika 0/97).
